REALIZACE SCÉNY a ANIMACÍ K DIVADELNÍMU PŘEDSTAVENÍ > 2007 > Villon F.(Na krk oprátku ti věší)Slováckém divadle v Uherském Hradišti








Villon F.(Na krk oprátku ti věší) - Jakub Maceček a Vladimír Fekar - ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Premiéra 17.března 2007 v 19,30hod.Režie - Jakub Maceček, Hudba - David Smečka, Kostýmy - Eva Jiřikovská, Scéna a animace - Miloslav Fekar, Choreografie - Hana Charvátová, Dramaturgie - Hana Hložková, Hudební nastudování - Josef Fojta a David Smečka.
Hrají:M.Zavičár, V.Doskočil, J.Tihelková, Z.Trčálek, D.Vaculík, K.Pulec, J.Josková, T.Novotná-Mikšíková, A. Slezáková-Miková, A.Kynclová, A.Vronská, T.Śulaj, P.Majkus, R.Feinbergová, K.Hromková. V časopise - Rozrazil - napsali: "Další výraznou složkou inscenace je scénografie Miloslava Fekara. Je velmi jednoduchá a využívá jakýchsi tří plánů. Jeden tvoří velké plátno na pozadí, další pak menší čtvercové plátno, které je spouštěno zhruba uprostřed scény. V úrovni mezi těmito dvěma plátny jsou pak spouštěny ještě jakési tři úzké pruhy. Na malém čtvercovém plátně vepředu je promítáno na rudém pozadí běžící či otáčející se nahé tělo či zmatená a taktéž se točící tvář Miroslava Zavičára, tedy Francoise Villona. Někdy je totéž promítáno na zadním plánu. Častěji se však na zadním plátně objevují černobílé zmnožené grafiky (veškerá animace opět Miloslav Fekar), někdy abstraktních, jindy konkrétních tvarů (např. lebky, symbolizující všudypřítomný mor).
Tyto grafiky jsou často na zadní plán promítány i skrze zmiňované úzké pruhy. Tím se prohlubuje perspektiva jeviště a prostor je tak dynamizován. Dále scéna využívá dvou pohyblivých praktikáblů, které mění svoji funkci podle potřeby. Jednou jsou jakýmisi „postelemi“ v bordelu, či piedestaly, z kterých k nám promlouvají lidé z vyšší společnosti, či soutěžící básníci na zámku v Blois. Postaveny na výšku pak tvoří zdi kláštera (iluze věže kláštera je vytvořena jedním z úzkých pruhů plátna, k němuž je praktikábl přiražen), či podstavce šibenic, na nichž jsou oběšeni Villonovi kumpáni Regniér a Colin. Jednu ze dvou velkých čtvercových ploch praktikáblu pak tvoří mřížoví, které vytváří vězeňskou klec.

V momentě, kdy se jeviště proměňuje v bordel se nad scénou objevuje několik desítek nahých panenek, přivázaných za nohy a visících tudíž hlavou dolů. Symbolizují tak obraz lůzy, která se v bordelu schází, těch které Paříž jen tak „vyplivla“ a nechala je sobě napospas. V závěru inscenace se Villonova padlá milenka Catherine de Vausselles, která byla zvyklá pohybovat se ve vyšší společnosti, dostává také do prostředí bordelu. Panenky se spouští téměř až na podlahu jeviště a Cathrine se vplétá mezi provazy, na nichž panenky visí. Je již také definitivně lapena v síti intrik pařížského podsvětí, odkud není úniku. Významnou roli v scénografii zaujímá také svícení, které využívá jednak barevných filtrů – především červené pro prostředí bordelu, jednak bodových reflektorů. Při komentáři obvykle scéna potemní, herci zkamení ve stronzu, a pouze komentující postava je ozářena kuželem světla."
Linky na YouTube - sestřih představení.

zoom
cz  |  en  © 2006 Miloslav Fekar | fekar.com | tojatoy.cz | kontakt | odkazy | o webu |   webdesign by j10.cz