Tak trochu synopsis o životě

I.
Albert stál na konci klubka. Vysvětloval své postavení slovy, že všechno někde končit musí. Všechno končilo v něm.
II.
Hugo odpočíval uprostřed klubka. Vždy se bránil slovy, že všechno ze středu vychází. Všechno vycházelo z něj.
III.
Faustin, zamuchlaný v klubku, držel se začátku. Tvrdil, že všechno musí někde začít. Vše začínalo v něm.
IV.
Faustin a Hugo leželi vedle sebe. V klubku je střed totožný se začátkem. Faustin a Hugo to však jako paradox nevnímali. Přesto se jim zdálo, že jeden z nich tu nemá co dělat.
V.
Mezi Faustinem a Hugem neustále rostlo napětí. Jejich vztahy byly napjaté.
VI.
Marie bude plést.
VII.
Ví Albert, jak to všechno skončí?
VIII.
Marie bere jehlice.
IX.
Alberta navlékají na jehlice. Jeho role končí. Albert svůj konec netušil. Stal se začátkem.
X.
Faustinovi na konci klubka ještě nedošlo, že není začátkem. Stále ještě bojuje s Hugem o své postavení.
XI.
Marie plete. Zpívá si při tom "Nad Tatrú sa blýská". Vše se nebezpečně politizuje.
XII.
Marii se rozmotává klubko. Otáčí se kolem Huga a míří pod postel. Hugo jásá a argumentuje před Faustinem. "Toto klubko je hugostředné!"
XIII.
Marie usíná u televizních zpráv. Pravice uzavřela koalici s levicí. Marie ruce svírá opravdu pevně. Není divu, hlídá v nich jehlice s Albertem.
XIV.
Stav, kdy není konec, nadále trvá.
XV.
Marie přichází domů opilá. Albert zatím přemýšlí o metamorfóze klubka ve svetr. Je to evoluce, nebo revoluce?
XVI.
"Marie, co to pleteš?" křičí sousedka odvedle. Marie dělá, že neslyší. Nerada by spletla hladce obrace. "Nepleť se mi do toho," říká si Marie, "nebo se při pletení spletu." Pletení potřebuje systém a řád. Pletení nepotřebuje sousedky.
XVII.
Marie je však opilá. Svetr je střízlivý, sousedka taky. Marie rozmotává celé klubko, pomalu se zamotává v celé klubko. Zamotaná opilá Marie upadá jako těžkotonážní toner na zem. Je na zemi, ale ve středu klubka.
XVIII.
"Držme se při zemi," říkává Marie v práci velkým optimistům. Marie však měla pocit, že teď se nedá udržet ani při zemi. I když na ní tak zoufale vzdychala.
IXX.
Hugo se ztratil ze středu. Vše se kolem něj kdysi točilo, teď sice leží někde na Marii, ale ani pes po něm neštěkne. Hugo se ztotožnil natolik s vědomím, že se kolem něj vše točí, a tak najednou ani netušil, zda vůbec ještě existuje. Hugo - smutný konec kariéry.
XX.
Marie chrápe. Jako muž. Stěny rachotí. Stavy rachotí. Dokonce i stav, kdy nadále není konce.
Alberte, Hugo, Faustine!!!
XXI.
Bylo pozdní ráno, možná apríl a Marie zaspala do práce. Bere telefon a volá šéfovi. "Šéfe, nemohu se z toho vymotat. Vzala jsem si práci raději domů, šéfe, než pochopím, kde to má konec a začátek, bude to pěkná fuška." Šéf asi pochopil. V duchu si pro sebe prohodil: „Držme se při zemi. Ale je úplně na dně."
XXII.
Marie je labilní střed. Hugo pláče. Býval pevnější. Do té doby než jej zlomila tato žena.
XXIII.
Jediným opěrným bodem jsou pro Marii jehlice se svetrem. „Svetr je můj výtvor," roztává štěstím. "Když se budu od něj budu odvíjet, dostanu se až na konec klubka. A pak se šťastně vrátím ke svetru, do svého domů, úkrytu, z něhož jsem vzešla."
XXIV.
Pantha rhei. Vše plyne. Svetr se začal párat. Marie ztrácí domov.
XXV.
Sousedka ve dveřích. Pak hladí Marii po vlasech. Dívají se do očí. Sousedka nechá navíjet klubko, v němž je Marie zamotána, na sebe. Marii se ulevuje. Pro pletení sousedky nepotřebujeme, plést je snadné, pro rozplétání toužíme po sousedkách.
XXVI.
Marie je volná. Úplně volná. Bez domova. Všechna její práce byla zničena. Není svetru. Nové klubko odpočívá. Albert, Hugo a Faustin také. Jehlice čekají na další tvorbu.