Stromy cítí a komunikují.
Už dlouhodobě spíše pláčou a krvácí.
Naše utlačování přírody a vykrádání přírodních zdrojů už přesáhlo meze.
Musíme si uvědomit, že bez přírody nejsme schopni žít a ani technologie nás nezachrání.
Dejme zpět, co jsme ukradli - dejme prostor stromům a přírodě, ať sama vytvoří zdravou a odolnou krajinu.
Bez radikální změny našeho uvažování, bez uskromnění, zpomalení, přehodnocení našich hodnot a trpělivosti nemáme šanci na dlouhodobé přežití.
Jenom nalezení rovnováhy mezi námi a přírodou nás může zachránit.
“Kořen” (2019) - z cyklu "Krvácející příroda”
Objekt jako vyjádřením estetiky zániku. Je to environmentální žal při hledání matek stromů. Třistaletý strom z Podzámecké zahrady v Kroměříži byl vysoký 30 m o průměru v oddenku přes 130 cm. Objekt z něj vytvořený upozorňuje na mizení stromů (zejména těch velkých) z krajiny, na ztráty pralesů (kvůli mega cestám a palmovému oleji), na naše bezhraniční osidlování, na nenadálé usychání obrovských baobabů (a to různě po světě), na usychání lesů (díky špatnému hospodaření), na neekologické zemědělství (kvůli nepoužívání selského rozumu), na nedostatečné kroky k zadržování vody v krajině, na přemnožení člověka, na nemožnosti vidět důsledky lidského sebestředného chování …
“Strom” (2020) - z cyklu "Krvácející příroda”
Objekt je vytvořený z environmentálního žalu. Ukazuje na nerovnováhu v našich lesích, potřebu akceptovat přirozený les s matkami stromů, na špatný stav a zánik lineárních prvků v krajině. Objekt má výšku 5 m a je představen ve dvoraně Muzea Kroměřížská od září roku 2020.