REALIZACE > EKOLOGICKÉ CENTRUM SLUŇÁKOV (2003-2014)

Lesní chrám
Splněné dětské přání o možnosti navštěvovat místo ukryté v lese. Zde mezi stromy je možno zachytit zvuky lesa, život kolem, proudění vzduchu, nalézt úkryt před deštěm a sluncem. Z vyhlídky na vrcholu chrámu lze pozorovat zástupce života, kteří ve vzduchu létají nebo plachtí, vznášejí se… Uvnitř dubových oblouků je vytvořeno kruhové posezení z lavic dělených na dvanáct měsíců, čtyři roční období, čtyři světové strany, čtyři přírodní živly a z nich odvozené lidské povahy. Využijte sluňákovský zvěrokruh a nacházejte v jeho kruhu své prožitky vztahování se k přírodě.
Celé to vzniklo asi takto:
Vyrůstal jsem u babičky a dědečka. Ne, že bych neměl rodiče a že by se mi nevěnovali, pravě naopak nechávali mi volnost v rozhodnuti co chci dělat. Konec konců to mělo vliv i na mého bratra a tak nakonec z nás vyrostli dva umělci já výtvarník a brácha literát. Ale zpět k dědovi a babičce. Oni totiž žili na vesnici a mě to fascinovalo. Už jako malý jsem cítil, že jsem prostě vesničan. Chtěl jsem se naučit řemeslu a děda je úžasný všeuměl. Po svém tátovi řezník a po dědovi truhlář, ale jinak se umí postavit ke všemu od dřeva, železa ... a taky má úžasný vztah k půdě, zvířatům a nevím co by děda neuměl. Jenže děda není učitel a nejlépe se něco naučím, když to dělám s ním. A to chce trpělivost. A hlavně jsem se naučil tomu zklidnění a vyrovnanosti, které při sečení kosou či rytí zahrádky nevnímat by byla velká škoda. Jde tu o jakousii pokoru k životu v přírodě – styl života.
Babička byla taková ta pořádná moravská ženská, která se o domácnost stará levou zadní a vše klape jako hodinky. A samozřejmě, že babička taky sem tam chtěla jít na mši a chtěla, abychom šli s ní. Já jsem si hned přestavil, že pojdeme někde do krásného lesa do chrámu přírody. Když oni oba s dědou jsou s tou přírodou tak moc spojení. Tato představa mne drží dodnes a říkal jsem si že takové místo musím někdy vytvořit.. Děda ještě žije a je mu dnes 91 let. A co hlavně je při plné sile. Je pravda, že hůř slyší, ale je soběstačný. Večer jde na futro pro králíky, ráno jde na dřevo, poryje zahradu, ostříhá stromky, vypálí slivovici a večer relativně dobře spí. I v tomto věku žije plnohodnotný život. Sice by si možná nevzpomněl co měl předevčírem na oběd, ale kde má přijít na zahrádce česnek, kde budou brambory, který stromek jak porostl to ví úplně přesně. Chrám přírody muže byt prostě všude, kde jsme propojení s přírodou a nalezneme tu pokoru. Lesní Chrám je proto připomenutí takové chvíle - zastavení a zamyšlení .
Lesní chrám je tvořený žebrovanou dubovou konstrukcí. Je místem, které vypráví o putování slunce, na něž ukazují nápisy na sloupech chrámu. Od východu po západ, od světla až po tmu, od zrození po smrt. Na podlaze vyhlídkového koše je umístěn obrazec poukazující na sílu slunce. Objekt mapuje hledání orientace v pozicích slunce a zeměkoule a jejich proměny- roční období a také na křehkost v pravidelnosti proměny. Uvnitř chámu jsou čtyři velké lavice, které vytvářejí kruh, na něm lze podle data narození určit lidské vlastnosti a najít přiřazené stromy dle keltského Stromosledu, zvířata sluňákovského i klasického zvěrokruhu, roční období a přiřazení k čtyřem elementům - živlům. Vertikální tyče ukazují pozici letního a zimního slunovratu a rovnodennosti. Chrám slouží jednak jako přírodní učebna a také k relaxaci v objektu zasvěcenému přírodě.

Park
Park v okolí ekologického centra vytváří pomyslnou okružní cestu s tematickými zastaveními věnovanými vnímání přírody. Způsob našeho vnímaní je veden přes vnímaní základních živlů a to našimi dostupnými smysly. Proto jsou jednotlivé zastavení na mostech věnované jednomu živlu, abychom si uvědomili onu sílu, křehkost a vyvážení přírody. A taky to jak důležité jsou podměty vnímání a schopnost vnímat. Zastavení jsou zvolena na místech přemostění vody v areálu. Mostky či lavice podél cesty přes vodu jsou podnětem k zastavení nad jednotlivým elementem i smysly. Viditelné nápisy uvnitř mostku odkazuji na okruh, sílu a živelnost tématu a jsou doplněné šifrovanými nápisy v Brejlově písmu, které jsou jakousi hrou o viděném – skrytém, věděném – nevěděném... Místa nabízejí tato témata : Vnímaní přes - vodu, vítr, oheň, zemi Putování krajinou a putování slunce Lidské smysly - chuť , hmat, zrak, čich a sluch Voda a její proměny – na začátku kapka, která je příjemná, krásná - stéká a očisťuje - oproti tomu proměny síly vody až k jejímu konci v oceánu Vítr a jeho intenzita od pohlazení a touhy unášet se nad krajinou či po vodě až po neovladatelný živel, který láme stěžně lodí a boří vše co mu stojí v cestě Oheň a jeho nevyzpytatelnost, jeho plamínek umí posloužit oproti tomu i proměnit v popel Země, kde se to vše děje, kde se vše proměňuje, kde konec muže byt také začátkem Brána Putování – je schopnost nabýt vědění zkušeností, chápat věci v širších souvislostech a to formou putování krajinou a poznávání sama sebe a hlavně věcí kolem nás. Brána Slunce jako spojující element živlu – bez něhož by nic nebylo a sním vše končí Chuť - Necítit ji, o jaký dar bychom přišli? Dar který nám připadá jako samozřejmost, ale je to jakýsi zázrak. Kolik chutí můžeme rozpoznat, co vše nám jazyk umožnuje až po vyslovení slova. Hmat - Nepohladit a nepoznat. Až když o nějaký smysl přijdeme, poznáme jak byl důležitý a krásný. Co když necítíš dotek a nemůžeš kamarádovi ani zamávat. Zrak – naše vidění nás někdy klame, i když věci vidíme, neznamená to, že víme co se za nimi může skrývat. Pohleď a zaostři oko a vyhodnoť, aby si posléze nezaplakal. Čich – co když nečichám a necítím? Pak nevdechnu, neposmrknu. V nose už není proč se šťourat. Sluch – neslyším jak je co daleko. Nevím jestli je zvuk falešný, jestli mi chce ublížit. Slovo se ke mě nedonese, uši si nečistím.
Soubor drobnějších instalací Miloslava Fekara v okolí Lesního chrámu. Vzniká jimi Kouzelný les plný zvuků a tělesných vjemů, prožitek kontaktu se stromy, dřevem, životem stromů měkkého i tvrdého luhu.
Kouzelný les je rozdělen do tří laloků v zadní časti parku. V prvním jsou umístěny objekty převážně dřevěné, které slouží jednak poznávání jednotlivých nuancí v oblasti zvuku, hmatu, ale také rozpoznání bohatosti dřevin, vzniku a zánik hmoty. Ukazují přirozený koloběh proměny přírodního materiálu. Zde jsou umístěny objekty - stromovník, stromový xylofon, rozpad a stáří stromu, stromový telefon. V druhém laloku jsou umístěné především kovové a kombinované objekty, které nabádají k vciťování do pohybu ptáků, zvěře, vody a větru. Zde jsou také umístěny píšťaly pro zachycení zvuku větru. Na dalším objektu je možno napodobit pohyb ptačího letu. A jedno dílo vypráví o zadržování vody v přírodě. V třetím laloku je umístěná pocitová stezka, která je tvořená proměnou živé hmotou stromu. Slouží k procházce mezi stromy a ucítit sílu přírody. V části budou vytvářená z ohýbaných stromky, které vytváří tunel pro průchod.
Zastřešení zuhelnatělého kmene stromu, který byl objeven pod zemí v areálu při hloubení rybníka. Informace o procesu uhelnatění dřeva bez přístupu vzduchu. Možnost ukázat půdní profil.